Krušné hory včera a dnes podrobně

Krušné hory – jak vznikly

Krušné hory patří mezi středně vysoká pohoří a tvoří přirozenou hranici mezi Českou republikou a německou spolkovou zemí Sasko, kde se nazývají „Erzgebirge“ (rudné hory). Nejvyšší horou celého pohoří je Klínovec na české straně, který dosahuje výšky 1 244 metrů nad mořem. Na německé straně je nejvyšší Fichtelberg s 1 215 metry. Na západě sousedí Krušné hory se Smrčinami (Fichtelgebirge), na východě s Labskými pískovci.

Krušné hory vznikly v podstatě během variského vrásnění, tedy zhruba před 350 miliony let. Jsou tak výrazně starší než Alpy, jejichž zvrásnění začalo o více než 200 milionů let později. Vznik nejstarších hornin, které se v Krušných horách vyskytují, se ovšem datuje již asi před 570 miliony let. Lze předpokládat, že to, co dnes vnímáme „pouze“ jako středohoří, bylo kdysi mnohem rozsáhlejší a vyšší. Stamiliony let eroze postupně srazily horský masiv na jeho dnešní velikost. Před zhruba 400 000 lety tvořily Krušné hory překážku pro další postup ledovců přicházejících během elsterského zalednění ze Skandinávie. K vlastnímu zalednění Krušných hor však podle současných poznatků nedošlo v žádné z kvartérních dob ledových.

Jméno „Erzgebirge“ získaly hory v němčině až ve středověku; do té doby se používala různá označení. K nejznámějším patří „Miriquidi“, výraz germánského původu znamenající přibližně „temný les“. Po dlouhou dobu, kdy bylo celé středohorské pásmo souvisle pokryto lesy, byla oblast zahrnována pod pojem „Hercynský les“. Od 16. století se postupně prosadil dnešní německý název. České označení „Krušné hory“ vychází ze slova „krušný“, tedy obtížný či drsný – odkazuje na náročné životní podmínky v této vrchovině.

Seznam nejvyšších hor a další tipy na túry a vyhlídky najdete na stránce o horách a krajině Krušných hor (v němčině) na zu-gast-im-erzgebirge.de.

Krušné hory – kulturní krajina

V mnoha případech jsou horské krajiny považovány za přirozená útočiště, kde se flora i fauna mohou nerušeně rozvíjet. Na první pohled by se tak dalo uvažovat i o Krušných horách – ve skutečnosti je však třeba na celý region pohlížet jako na kulturní krajinu. Znamená to, že její dnešní podoba je především výsledkem lidské činnosti.

Vše začalo roku 1168, kdy byly v okolí Freibergu objeveny první stříbrné nálezy. Vyvolaly takzvané První „Berggeschrey“ – jakousi „hornickou horečku“ – jejíž účinek bylo možné srovnat se zlatou horečkou v Severní Americe. Ze všech stran přicházeli lidé, kteří se chtěli různým způsobem podílet na očekávaném bohatství. Zvláštní pravopis výrazu „Berggeschrey“ pochází ze středohornoněmčiny: hláska, která se dnes píše „ei“ a vyslovuje jako „aj“, se tehdy zapisovala jako „ey“. Tento pojem byl v uvedeném roce v Krušných horách podle dosavadních poznatků skutečně poprvé použit a se svým středověkým pravopisem se stal součástí ustálené hornické terminologie. Skutečnost, že se zde sešlo tolik lidí, kteří chtěli získat svůj podíl na očekávaném bohatství, musela být na tehdejší dobu nevídaná – tím spíše, že zprávy se šířily jen z úst do úst.

O 300 let později nastalo Druhé „Berggeschrey“, když byly ve Schneebergu a v okolí Annabergu-Buchholzi objeveny ještě bohatší ložiska stříbra. Třetí přišlo roku 1946 – tentokrát však již nešlo o stříbro, nýbrž o uran. Sovětsko-německá akciová společnost Wismut dodávala v letech 1946 až 1990 surovinovou základnu pro sovětský jaderný průmysl. Jáchymov (Sankt Joachimsthal) na české straně byl jedním z hlavních středisek této těžby a místem, kde mnoho politických vězňů pracovalo v uranových dolech v nelidských podmínkách.

V průběhu staletí se v Krušných horách těžily i další rudy, například železná, cínová a měděná. Tato rozsáhlá a dlouhotrvající hornická činnost zákonitě nemohla projít přírodou bez následků. Sídla se rozrůstala s přílivem lidí, hornictví spotřebovávalo obrovská množství dřeva, které se těžilo přímo na místě. Vodní toky byly někde sváděny, jinde zadržovány, na dalších místech sloužily k pohonu strojů. Důlní šachty, haldy a zpracovatelský průmysl postupně proměňovaly krajinu a daly jí dnešní ráz. Pouze tam, kde se přestalo těžit, si příroda postupně začala vracet svá území. Přesto se původní podoba krušnohorské krajiny ztratila.

Neohleduplná těžba uranu a jeho zpracování přinesly bohužel mnoho problémů jak pro místní obyvatele, tak pro přírodu na obou stranách hranice.

Od roku 1998 se pracovalo na přípravě zápisu „Hornického regionu Krušnohoří/Erzgebirge“ na seznam světového dědictví UNESCO. Šlo o náročný a zdlouhavý proces, který byl ovšem v roce 2019 úspěšně dovršen.

Kapitola hornictví v Krušných horách však zdaleka není uzavřena. V posledních letech ukázaly průzkumy, tedy hornické zkoumání podloží, že zde stále čekají na vytěžení nerostné suroviny v hodnotě mnoha miliard eur.

Odpovědi na další otázky o historii hornictví, světovém dědictví UNESCO a regionu najdete v často kladených otázkách o Krušných horách (v němčině).

Krušné hory v létě

Doby, kdy desetitisíce lidí nalézaly v hornictví obživu, jsou dávno pryč. Již v dobách NDR (Německé demokratické republiky) i komunistického Československa byl však rozpoznán potenciál Krušných hor jako rekreační oblasti. Po pádu komunistických režimů se na tuto tradici navázalo a do regionu plynuly nemalé investice, aby byla zhodnocena jako turistická a rekreační oblast.

Podobně jako v Porúří byl i zde brán ohled na to, aby hornictví zůstalo součástí místní identity a aby bylo návštěvníkům přibližováno mnoha různými způsoby. Specifika a tradice tohoto hospodářského odvětví se zde přenesly do každodenního života. Hornický pozdrav „Glück auf!“ tak používají i lidé, kteří v hornictví nikdy nepracovali. Také hornické průvody a jejich písňový repertoár se nepokládají za úzce profesní zvyk, nýbrž za regionální folklor. Hornická muzea, naučné štoly, průmyslové památky a provoz parních úzkokolejných drah jsou atrakce s velkým turistickým potenciálem.

V Krušných horách původně kvůli jejich geomorfologii prakticky neexistovaly stojaté vodní plochy. Teprve hornictví v průběhu staletí dalo vzniknout rybníkům a přehradám, které sloužily k trvalému provozu vodních kol a podobných zařízení. V 19. století k nim přibyly různé přehrady určené pro zásobování pitnou vodou. Mnohá z těchto vodních děl jsou dnes využívána i k turistickým účelům – například Greifenbachstauweiher severně od Geyeru, jehož základ pochází ze 14. století. Největší vodní plochou tohoto typu je Filzteich („Plstěný rybník“) u Schneebergu, založený v 15. století. Obě jsou dnes přístupné pro rekreaci a patří k oblíbeným výletním cílům.

Komu tato možnost letního osvěžení nestačí, ten může v regionu najít chládek i jiným způsobem: ve výukovém a ukázkovém dole Frisch Glück „Glöckl“ v Johanngeorgenstadtu nedaleko české hranice panuje bez ohledu na venkovní teploty stálých 8 stupňů Celsia. Pod odborným vedením je zde možné prohlédnout si důl se vším všudy a zažít skutečné dobrodružství.

V celé krušnohorské oblasti je více než dvacet ukázkových dolů s různým zaměřením a technickým vybavením. Region tak lze poznávat zajímavým a zábavným způsobem. V létě se rozmanitá nabídka roztroušená po celé oblasti dá skvěle propojit s pěší turistikou, cykloturistikou i horskou cyklistikou. I jednotlivá města, jako Freiberg, mají návštěvníkům mnoho co nabídnout. Dobrá dopravní dostupnost, kvalitní místní infrastruktura i blízkost velkých měst, jako jsou Drážďany (Dresden) či Karlovy Vary, dělají z Krušných hor region, kde dva nebo tři týdny letní dovolené rozhodně neomrzí.

Podrobný přehled o výletních cílech, penzionech a ubytování v Krušných horách (v němčině) najdete na naší sesterské stránce.

Krušné hory v zimě

Hřebenové polohy Krušných hor obecně skýtají dobré podmínky pro zimní sporty. Již v dobách NDR existovalo v Oberwiesenthalu středisko vrcholového sportu, z něhož vzešel mimo jiné trojnásobný olympijský vítěz ve skoku na lyžích Jens Weißflog. Boží Dar – nejvýše položené město střední Evropy – a Klínovec na české straně tvoří významné středisko zimních sportů. Na obou stranách hranice se nacházejí rozsáhlejší sjezdové areály a hustá síť běžeckých tratí. Krušné hory ale nejsou v chladném období roku zajímavé jen pro vyznavače zimních sportů: rodiny například z Berlína nebo Prahy, které chtějí konečně zažít opravdovou vrstvu sněhu, ji v Krušných horách s velkou pravděpodobností najdou. Mnoho regionálně specifických nabídek z hornické oblasti je otevřených i v zimě, takže rodinná zimní dovolená nabízí spoustu zážitků i mimo sjezdovky a lyžařské stopy.

Pro turistiku v Krušných horách má zvláštní význam adventní a vánoční období. Vánoční trhy ve Schneebergu, Freibergu a dalších místech se těší celostátní i mezinárodní oblibě.

Zaměstnanost v hornictví byla po celá staletí podrobena cyklickým výkyvům: jednou se některý důl zavřel pro neziskovost, jindy nastalo přechodné období bez práce. Také pro muže, kteří již nemohli pracovat jako horníci ze zdravotních nebo věkových důvodů, bylo třeba zajistit doplňkové či náhradní příjmy. Protože se zemědělství v zdejších podmínkách příliš nehodilo, nabízelo se zpracování dřeva.

Zpočátku se vyráběly věci pro každodenní potřebu, postupně se však výroba zaměřila na hračky a figurky spjaté s hornickým zvykoslovím. K této tradici patřily i průvody v hornických uniformách doprovázené dechovkou a mnohé další. Vše to bylo zachyceno v dřevěných figurkách. Každý zná Schwibbögen (svícnové oblouky), Räuchermännchen (kuřácké figurky), anděly, horníky a louskáčky, které ve všech barvách a velikostech zdobí mnohé vánoční stoly v celé Evropě. Schwibbogen je vánoční svícen ve tvaru oblouku s vyřezávanými nebo prořezávanými figurkami pod ním. Hornické tradice byly postupně pro adventní období „turisticky upraveny“ a nálada na trzích je dotvářena vůní bratwurstu a svařeného vína. Mnoha lidem prostě nepřijde vánoční čas bez návštěvy některého z opravdu krásných vánočních trhů v Krušných horách. A málokdo se vrací domů bez dřevěného horníka nebo louskáčku!

Více o lidovém umění, Schwibböchách, Räuchermännchen a vánočních trzích regionu se dočtete v sekci lidové umění a tradice na zu-gast-im-erzgebirge.de (v němčině).

Krušné hory – něco si odneseš domů

Cesta do Krušných hor může být obohacením v kterémkoli ročním období. Dnes je možné si v regionu, který byl dříve formován především prací, dobře odpočinout. Je radost vidět, že se krušnohorské lesy zotavily z odumírání lesů v 80. a 90. letech 20. století. Tehdy proměnily kyselé deště lesy místy v měsíční krajinu. I ve Schwarzwaldu nebo v jiných lesích bylo možné vidět škody, ale nikde nebyl obraz tak skličující jako právě v Krušných horách. Zdejší odumírání lesů bylo tehdy hodnoceno jako jedna z největších ekologických katastrof ve střední Evropě. Po sjednocení Německa se s velkým úsilím podařilo emise v celé spolkové republice výrazně snížit. Jen v Sasku poklesly emise oxidu siřičitého od roku 1990 o 98 %. Spolu s rozsáhlým novým zalesňováním vedlo toto úsilí k úspěchu, který je dnes patrný. Také na české straně Krušných hor se situace významně zlepšila – kdysi „černý trojúhelník“ Sasko–Čechy–Polsko je dnes znovu pokryt zdravými lesy.

Je dobré, že tento region tak silně rozvíjí své tradice a snaží se na nich – přes hranice – stavět budoucnost. To, co se zde děje, není jen zinscenovaná podívaná – je to autentické! To, co se ukazuje, se skutečně dělo a fungovalo. Nezřídka se zde setkáte s lidmi, kteří kdysi pracovali v podzemí. Hornické řemeslo je nepochybně nebezpečné, neuvěřitelně náročné a špinavé. A přesto pozorovateli rychle dojde jedno: tito muži byli a jsou hrdí na to, co dělali, a svou práci přes všechny obtíže milovali. Tvrdá práce je zde prezentována jako nezpochybnitelná hodnota, jakou v dnešním pracovním světě často postrádáme. I to je zkušenost, kterou si zde můžete odnést.

Hornický pozdrav – saský vynález

Německý hornický pozdrav „Glück auf!“ vznikl koncem 16. století v saských Krušných horách. Touto formulí se vyjadřují dvě přání, která obě směřují ke štěstí a zdaru, ale obsahově se liší. Jednak je pozdrav zkrácenou podobou věty „Přeji ti štěstí, abys nalezl novou rudnou žílu“ (ve smyslu objevit ji nebo otevřít) – tedy přání úspěchu při práci. Hornictví probíhalo a probíhá hluboko „v hoře“, pod zemským povrchem. I při dnešní technice není bezpečné; v minulosti byly úrazy v dolech časté a nezřídka šlo o životy. Na tomto pozadí znamená „Glück auf!“ rovněž: „Přeji ti štěstí, abys se ve zdraví vrátil na povrch!“ – jinými slovy: „Vrať se zdráv!“ Český obdobný pozdrav, používaný v Jáchymově a dalších českých hornických centrech, zní „Zdař Bůh!“ – tedy „Bůh dej zdar“.

Jak se vlastně nazývají obyvatelé regionu? Jazykové vysvětlení pojmů si přečtěte v článku Erzgebirger nebo Erzgebirgler – který výraz je správný? (v němčině)